Přeji si předávat tanec jako umění, od kterého každý máme kousek v sobě. Snažím se předat silný a vědomý základ individuálně ke každému jednotlivci tak, aby pro něj jednou mohlo být taneční umění zdravou vnitřní hodnotou.

Tanec mě provázel od útlého dětství. Stále jsem doma chtěla poslouchat hudbu a tančila, co mi síly stačily. I přes silné astma a alergii jsem si přála hýbat se do rytmu a plout ve svém vlastním pohybu. Fascinoval mě tanec na parketu i na ledě. Také mě vždy moc bavil sport a stále jsem vymýšlela, jak bych se mohla pohybovat a ideálně vůbec nechodit večer spát.

Nakonec jsem se přes Taneční průpravu dostala ke Contemporary dance, Modern Jazz a částečně také k baletu. Později jsem ochutnala i Street dance, RNB a Dancehall, což ale nebylo odvětví, které by mě tolik chytilo za srdce. Po téměř patnácti letech jsem s tancováním chtěla skončit, protože jsem byla přesycená zrcadlových sálů a trénování jen ve vnitřních prostorách. Prošla jsem si poruchou příjmu potravy a toužila jsem po pohybu na vzduchu. A tak jsem se na pár let více ponořila do mé další vášně- horám a věnovala jim svůj veškerý volný čas.

Ještě na střední škole jsem občas vyučovala tancování pro nejmenší děti ve školce. Na konci vysoké školy jsem se ale k tancování naplno vrátila. A je to pro mě nyní mnohem živější a osobnější zážitek. Když totiž člověka zformují nejrůznější životní příběhy a události, tak je schopen mít přirozeně mnohem vědomější přístup. Sám k sobě i k tomu, co má rád.

Dnes už vím, že vše, co se v mém životě stalo, se stát mělo. A že vše, co se k nám má vrátit, se k nám zkrátka jednou vrátí.